Napsali o nás
Vystoupení na Ambasádě ČR v Estonsku
Vlastní reportáž, středa 30.10.2003
Estonsko 27.-30.10.2003
Skazky z cest sepsal Martin Zatloukal
1. den - 27.10.:
Výjezd z Olomouce na pražské letiště Tranzitem jsme zapili skvělým domácím calvados. I když nám už v Praze na letišti činilo menší obtíže vyložit cimbál z auta, byli jsme v pohodě a vo tom to je, ne? Naštěstí ani Kubovy hlášky typu "ještě že mám tu bombu dobře schovanou" neodradily letištní ochranku od toho, aby nás vpustili na palubu. Pro některé z nás to byl první let v životě. Naštěstí probíhal v poklidu, žádné turbulence, takže ani papírové pytlíky v přihrádce před sedadlem nikdo z nás nepotřeboval. V Talinu nás čekal první letošní sníh :-) Auto nás odvezlo do našeho dočasného domova, který byl v krásném nově zrekonstruovaném domě v historickém jádru města naproti Litevské ambasády na ulici Uus 16b. Příjezd jsme zapili fernetem, který jsme si obstarali za výhodnou duty-free cenu ještě v Praze. Hned v úvodu musím poděkovat kamarádce Riině z Talinského folklorního souboru Rahvakunstiselts Leigarid, která nám zajistila basu, takže jsme ji nemuseli převážet od nás. Následovala večeře ve stylové gotické restauraci s panem velvyslancem a týmem jeho diplomatů. Obsluha byla také v dobových kostýmech, na uvítanou i na odchod jsme dostali grátis pepřovo-medovou vodku, místní specialitu. Musím říct, že v Estonsku mají také velmi dobré pivo. Poté jsme se odebrali i s našimi hostiteli k nám do domečku, kde jsme dlouho do noci hráli a zpívali.
2. den - 28.10.:
Díky tomu, že pijeme zásadně už jen kvalitní lihoviny, se vstáváním (někdy před obědem) nebyl problém. Jen sněhový poprašek ze včerejšího dne byl pryč. Možná ho rozpustily výpary z moravské domácí slivovice, která se během předchozí noci nějak záhadně vypařila... Po obědě z vlastních zásob a opětném dočerpání chybějících promile jsme vyrazili na krátkou procházku městem. První dojmy: nádhera!!! Nikdy jsem neviděl tak původně zachovanou gotickou architekturu v takovém rozsahu. Celé město vypadá jako z jiné doby, všem vřele doporučuji navštívit! Estonsko je sice jinak placaté jako naše rodná Haná (možná proto se nám tam taky tak líbilo), ale má své kouzlo, které vás očaruje hned, jak tam přijedete. Navíc dle statistik na 1 muže v Estonsku připadají 3 ženy, a jaké ženy! Většina štíhlých jak proutek s rezavými vlasy, připadal jsem si jako v ráji. No ale zpátky na zem. Večer nás čekalo vystoupení na městské radnici na recepci organizované Českou ambasádou k výročí vzniku Československa. Ohlasy byly nečekaně pozitivní, téměř všichni diplomaté zapomněli na politiku a tiše naslouchali. Někteří si dokonce i zatancovali :-) Nezapomněli jsme zahrát i známou estonskou píseň "Když se ten Talinskej rybník nahání". Zároveň se dohodlo naše další vystoupení na zítřejší den, aby naši noví přátelé z talinského rozhlasu mohli včas udělat dostatečnou propagaci. Noc byla ještě mladá, když jsme se opět s našimi skvělými hostiteli vrátili do našeho domečku a pěli dlouho do noci.
3. den - 29.10.:
Únava se již začala trochu projevovat, vstávání bylo těžší než včera... Přesto jsme to zvládli, najedli se a vyrazili opět na chvíli do ulic. V Talinu je totiž stále co objevovat, o uličky podobné těm v pražském Starém Městě není nouze. Talinský rozhlas hlásal večerní vystoupení, na ulicích se objevily plakáty:
KOLMAPÄEV 29 NOVEMBER 20.00
KUKU KLUBIS
TŠEHHI SAATKOND
JA
KES KUS
ESITLEVAD
SLOVAKKIA ETNOKVARTETT
LIDOVA MUZIKA
FRGAL
Večer nás čekalo vystoupení v "Kuku" klubu, vyhlášeném talinském undergroundovém doupěti. Přesto nás velmi příjemně překvapilo, s jakou vřelostí nás obecenstvo v betonovém bunkru přijalo. Možná proto, že nás vydávali za populární českou kapelu, i když jsme nikomu nic takového neříkali. Klub byl přelidněn, sedělo se i na zemi a kde to šlo, mezi "obyčejnými" lidmi se tísnili diplomaté, došel i zástupce Českých aerolinií v Estonsku se svou paní. Naši hostitelé se velmi podivovali, že se Estonci, jindy tak uzavření, osmělili i tancovat. Poté se z jedné naší posluchačky v klubu vyklubala populární estonská folková zpěvačka a houslistka Sofia Joons a neváhala si s námi zahrát. Zahrála nám i estonské lidové písně za našeho doprovodu. Estonská hudba stejně jako jazyk se blíží Finsku a Švédsku, je úplně jiná než naše, ale TAKÉ krásná a zajímavá! Celý večer nahrával talinský rozhlas na minidisk, takže snad dostaneme slíbenou kopii vzniklého CD, kterou potom budeme moct nabídnout i našim příznivcům u nás. Nicméně večer skončil a my před spaním zašli do místní restaurace U Švejka dočerpat vypocené tekutiny.
4. den - 30.10.:
Den odjezdu. I po těch pár dnech nám Talin a naši noví přátelé tak přirostli k srdci, že bylo těžké odjíždět. Ráno jsme ještě navštívili naši ambasádu a rozloučili se s našimi pozornými a milými hostiteli, obešli město, nakoupili dárky pro své bližní, abychom už po obědě byli na letišti. Zpět s námi cestoval i zmíněný zástupce ČSA s chotí, který nám zařídil skvělá místa k sezení i full-service po celou dobu letu. Tedy skoro celou, jen do doby, kdy v letadle došlo pivo. Museli jsme to zachraňovat vínem z vlastních zásob v 2-litrové PET lahvi. Po přistání nás nechali prohlédnout si pilotní kabinu. Kuba usoudil, že by měl problém se do ní dostat a strávit v tak malém prostoru dlouhý let. A to není nijak tlustý! Přistavené taxi nás všechny ve veselé i zádumčivé náladě z nabytých dojmů vezlo rychle do Olomouce, kde nás čekalo další vystoupení na ochutnávce vín. Cestou už víno nebylo, a tak nás zachránila před kinetózou (pro laiky: nevolností z jízdy autem) lahev rumu (resp. tuzemáku) chytře ukrytá na nejhorší chvíle.
